Všiml jsem si toho na třech renovacích za poslední rok: majitelé natřou starou zeď „PVA penetrací“ a za pár měsíců začne omítka louskat jako starý lak. Pokud právě plánujete malování nebo rekonstrukci v bytě v Česku, tohle se vás může osobně dotknout.
Čtěte to teď, než vezmete kýbl, vodu a pytlík disperzního lepidla z Hornbachu — ušetříte si sto až několik tisíc korun a spoustu nervů.
Proč to přestalo fungovat (a kdy to nikdy nefungovalo)
PVA (disperzní) lepidlo je oblíbené, protože je levné a rychle zasychá. Mnozí přehlížejí jednu věc: na starých minerálních omítkách utvoří film, který sice drží prach, ale zároveň neumožní zdi dýchat.
V praxi jsem zjistil, že tenhle „dočasný trik“ vede k:
- zadržování vlhkosti pod povrchem
- vystrkávání solí (sůl se krystalizuje a tlačí omítku ven)
- vzniku prasklin a odpadávání omítky po několika měsících
- nefunkčnosti oprav, které pak stojí víc než původní špatná penetrace
Jak to funguje — jednoduchá chemie
PVA funguje jako igelitová fólie pro zdi: propustí málo vodní páry, takže vlhkost z konstrukce nemůže unikat. Představte si chleba zabalený do fólie — začne se potit a kazit. Tak to dopadne i s omítkou.
Kdy je PVA opravdu nebezpečné
Ne všechny zdi jsou stejné. Nejhorší scénář je u:
- starých vápenných omítek
- vlhkých sklepních zdí a soklů
- zdí s viditelnými výkvěty solí
- omítek po dlouhém působení vlhkosti nebo zatékání
Pokud máte dům z cihel z 50.–70. let nebo starší rurální chalupu, buďte obzvlášť opatrní.
Mimochodem — ne každá „penetrace“ je stejná
Některé komerční penetrační nátěry jsou určeny přesně pro staré minerální podklady a pronikají hluboko. PVA však většinou vytvoří povrchový film, nikoli skutečné zpevnění podkladu.
Co dělat místo PVA — konkrétní krok za krokem (life hack)
V praxi to dělám takto, když řeším starou omítku:
- Krok 1: Otestujte zeď — škrábněte malou oblast špachtlí. Pokud se omítka bortí, je problém.
- Krok 2: Hledejte soli — bílý prášek (výkvět) znamená, že musíte odstranit vzlínající vlhkost nebo udělat solný stabilizační nátěr.
- Krok 3: Odstraňte volné části omítky a očistěte prach kartáčem.
- Krok 4: Použijte hloubkovou penetraci určenou pro minerální podklady (silicatová nebo akrylátová penetrace podle stavu).
- Krok 5: Pokud je zeď vlhká, zvažte sanační omítku nebo konzultaci s řemeslníkem — neřešte to jen kosmeticky.
- Krok 6: Na konečný nátěr volte prodyšné barvy — v Česku jsou široce dostupné v OBI, Hornbach nebo Bauhausu.
Nezapomeňte: zdi musí dýchat. Lepidlo, které tomu zabrání, problém spíš zhorší.
Rychlé tipy, které šetří čas i peníze
- Test vlhkosti: přilepte plastovou fólii na stěnu na 24 hodin — když se pod ní objeví kondenzát, problém s vlhkostí je reálný.
- Levnější alternativa k odbornému zásahu: silnějším kartáčem a penetrací zpevnit podklad před malováním.
- Pro sarší zdi hledejte výrobky s označením „pro sanační omítky“ nebo „pro velmi savé podklady“.
- Když nakupujete, zeptejte se v Hornbachu/OBI na „penetraci hluboko pronikající“ — vyhnete se PVA radám od souseda.
A co ten „univerzální“ montážní lepidlo?
Další častá chyba: použití těžkých montážních lepidel (polyuretanových) na opravy staré omítky. To může držet kousky, ale vytvoří napětí a zlomy — jako byste do starého zdiva zabetonovali pevný klíč. Pokud opravujete větší plochy, raději zvolte správný maltový systém.
Finální rada pro kutily v Česku
V praxi to shrnu jednoduše: než vezmete PVA „protože už to jednou fungovalo“, zastavte se, podívejte se na stav zdi a zeptejte se v prodejně na penetraci určenou pro minerální/solné podklady. Ušetříte si peníze i zbytečné opravy.
Byla vám někdy podobná „chytrá rada“ doporučena a skončila fiaskem? Napište do komentářů — rád se dozvím o vašich zkušenostech nebo poradím konkrétně pro váš případ.
